Povídka - pomáhej bližnímu svému... III.
„To ne… to nemůže být pravda… já nechci… Bože, prosím, ať to není pravda.“ Kat otevírá oči. Pomalu se jí zaostřuje zrak. Takže přežila. Nesnesitelně ji bolí hlava. Vzpomene si, co udělala… ale nemůže si vybavit, co ji k tomu vedlo. Vždy přeci existuje nějaká naděje… nebo ne?
číst dálePovídka - pomáhej bližnímu svému... II.
Do pokoje dopadá škvírami v žaluziích sluneční světlo. Kat se před malou chvílí probudila. Leží na posteli, pomalu prozkoumává pokoj. Netuší, kde je ani jak se sem dostala. Vpravo velké okno, před ní holá bílá zeď… a vlevo matně prosklená stěna s dveřmi. Teprve teď si uvědomí, že jí do těla vede spousta hadiček. Vedle ní potichu pípá přístroj ukazující její puls. Zavírají se jí oči, cítí, jak je vyčerpaná – nemůže ani pořádně nadzvednout ruku. Snaží se vnímat různé ruchy a hlasy, ale po chvíli usíná.
číst dálePovídka - pomáhej bližnímu svému...
Je pozdní odpoledne a venku se nachází už jen nepropustná tma. Na stěně tiše tikají hodiny, je něco okolo páté. Kapky deště prudce narážejí na plechovou střechu. Pro Katriinu to bývá splněný sen. Miluje zvuk deště. Užívá si občasné zavytí větru. A ráda pozoruje kapky, jak stékají po oknech. Dnes ale jen leží na posteli. Lehla si obráceně. Nohy má na polštáři. Prochází své myšlenky a hledá vysvobození. Přemýšlí, zda by měla odvahu vzít si život. Oči má červené a po tvářích jí stékají horké slzy.
číst dáleJeanette Winterson - citáty
Nehledám Boha, hledám sebe, a to je mnohem zapeklitější. O Bohu je toho tolik psáno; o mně nenapsal nikdo nic.
číst dáleVytí na Měsíc
K čemu dobré na Měsíc vytí je,
když o společnost přesto nestojíte?