To všechno bylo slyšet v tónu jeho hlasu. Ale proč? Nejspíš ze strachu. Každá myslící bytost je dneska strachy bez sebe. Tenhle chlápek je prostě jenom prozíravější než druzí, a proto má taky trošku větší strach.
číst dáleAle i když ho ztratím, získala jsem jeden šťastný den života. Vzhledem k tomu, jaký je svět, se jeden šťastný den rovná téměř zázraku.
číst dáleSny pro mě představují něco výjimečného – běžně si je nepamatuji, a pokud už ano, tak nemívají hlubší smysl. Občas ale přeci jen ke mně nějaký ve fázi bdění pronikne, o to více pak bývám udiven, pokud je smysluplný.
číst dáleŠirá pláň. Vločky mokrého sněhu tiše dopadají na zem. Není slyšet nic než občasné zapraskání stromů, zvykajících si na příchod zimy. Na nebi září obrovský měsíc. Opět nastal úplněk…
číst dále… některé věci se prostě nedají vrátit. Jak k nim jednou dojde, můžeš se snažit sebevíc a stejně je nezměníš. Co se tehdy nepovedlo, třeba jenom trochu, to už prostě zůstane nepovedené.
číst dále