Tikot . . .

Hvězdá padá,
za ní jen ticho.
A pak stopa rudá
mu špiní triko.
Jde jen o smrt…
   nebo snad život?
(kdo to má poznat, takhle vleže)
… slyšíte to taky?
Nekonečný tikot.

číst dále

Jindřich XII.

Před námi se otevírá scenérie horké savany. Na obzoru nekonečné písečné roviny se rýsuje vzdálené pohoří, kterému tvoří svatozář právě vycházející slunce. V popředí můžeme kromě různých trsů trav spatřit také několik mohutných stromů. Každý den se stávají velmi důležitým útočištěm s alespoň trochou stínu. Stín je tu velmi cenná komodita, o kterou šéfové místního zvířecího spolku odvěce bojují.

číst dále

Derrière

It looks really cold out there… can you… feel it?

číst dále

Na chvíli zastavit čas

Nebude trvat dlouho a chlapcův život se opět naplní jistým stereotypem. Vnímá, že se ten den blíží. Padnou na něj další povinnosti, se kterými bude muset bojovat. Není si ale jistý, jaké pocity z toho vlastně má. Čím dál častěji pochybuje o smyslu toho všeho, o smyslu jeho života, o smyslu světa vůbec. Kam to vede? K čemu to vše je? Postupnými úvahami došel k závěru, že život by měl mít smysl, pokud dokážeme najít a dělat to, co nás baví…

číst dále

Povídka - zkřížení dráhy

Byla jednou jedna hvězda. Nebyla ani malá, ani velká. Pokud byste přeci jen chtěli vědět, jak velká byla – myslím, že jedna šestina Země je poměrně přesný odhad. No dobře, dobře. Možná zase tak malá nebyla. Každopádně – vznikla poměrně nedávno, teprve před necelou miliardou let, a na svět přišla zcela nečekaně, rychlou termonukleární reakcí temné hmoty při okraji staré známé galaxie x88 v sektoru 4c. Hned od „narození“ to byla živá hvězda. Nenechala nikoho na pochybách, že to jednou dotáhne velmi daleko. Chrlila kolem sebe prstence žhavých plynů, snažila se co nejrychleji rotovat a když jí něco přišlo do cesty, bezostyšně to strhávala do svých spárů… pravda, moc tam toho kolem ní nebylo.

číst dále