Blog - Ike Blaster

Tikot . . .

Hvězda padá,
za ní jen ticho.
A pak stopa rudá
mu špiní triko.
Jde jen o smrt…
   nebo snad život?
(kdo to má poznat, takhle vleže)
… slyšíte to taky?
Nekonečný tikot.

Jindřich XII.

Před námi se otevírá scenérie horké savany. Na obzoru nekonečné písečné roviny se rýsuje vzdálené pohoří, kterému tvoří svatozář právě vycházející slunce. V popředí můžeme kromě různých trsů trav spatřit také několik mohutných stromů. Každý den se stávají velmi důležitým útočištěm s alespoň trochou stínu. Stín je tu velmi cenná komodita, o kterou šéfové místního zvířecího spolku odvěce bojují.

Derrière

It looks really cold out there… can you… feel it?

Na chvíli zastavit čas

Nebude trvat dlouho a chlapcův život se opět naplní jistým stereotypem. Vnímá, že se ten den blíží. Padnou na něj další povinnosti, se kterými bude muset bojovat. Není si ale jistý, jaké pocity z toho vlastně má. Čím dál častěji pochybuje o smyslu toho všeho, o smyslu jeho života, o smyslu světa vůbec. Kam to vede? K čemu to vše je? Postupnými úvahami došel k závěru, že život by měl mít smysl, pokud dokážeme najít a dělat to, co nás baví…

Povídka - zkřížení dráhy

Byla jednou jedna hvězda. Nebyla ani malá, ani velká. Pokud byste přeci jen chtěli vědět, jak velká byla – myslím, že jedna šestina Země je poměrně přesný odhad. No dobře, dobře. Možná zase tak malá nebyla. Každopádně – vznikla poměrně nedávno, teprve před necelou miliardou let, a na svět přišla zcela nečekaně, rychlou termonukleární reakcí temné hmoty při okraji staré známé galaxie x88 v sektoru 4c. Hned od „narození“ to byla živá hvězda. Nenechala nikoho na pochybách, že to jednou dotáhne velmi daleko. Chrlila kolem sebe prstence žhavých plynů, snažila se co nejrychleji rotovat a když jí něco přišlo do cesty, bezostyšně to strhávala do svých spárů… pravda, moc tam toho kolem ní nebylo.